Jak to bylo na Mikuláše :-)

S blížícím se svátkem svatého Mikuláše narůstaly v některých lištičkách (zvláště v těch nezbedných) obavy - jak ono to vlastně s těmi čerty je? V prvouce jsem si nechala od dětí povyprávět jejich zkušenosti s touto chlupatou cháskou a rozhodla jsem se, že trocha nejistoty jim neuškodí ;-). Největší bázlivce z řad hodných dítek jsem ujistila, že andělská křídla jsou opravdu dostatečnou ochranou proti všem pekelníkům, avšak směrem k raubířům jsem pronesla znepokojující poznámku, že ale ani svatozář nad hlavou nezakryje ty pomalu se klubající čertí růžky a že čert čerta vždycky vyčuchá a tudíž nevím nevím jak to všechno dopadne...

V pátek ráno své obavy leckdo zakrýval siláckými řečmi, ale jistý si nebyl vůbec nikdo...

Proběhl obvyklý ranní rituál - vítací básnička, pohádka, losování, kdo tentokrát vyloupne kapsičku z adventního kalendáře - a začali jsme se učit. Tedy předstírali jsme, že se učíme, neboť děti byly totálně mimo...na dotazy, kdy už přijde Mikuláš? jsem nereagovala...pak se ozvalo řinčení řetězů a rány na dveře....takové ticho snad ve třídě ještě nebylo...a nic....teprve po nekonečných několika minutách s dalším zabušením na dveře vstoupil Mikuláš s anděly a za nimi se do třídy vřítili i čerti. 

A pak už bylo vše tak, jak má být - důstojný a laskavý Mikuláš promlouval do duší nezbedníkům, milí a krásní andělé rozdávali sladkosti, hrůzu nahánějící čerti uťapkali pekelnou špínou kdeco a kdekoho a největší hříšníci stáli celí zkoprnělí, že jejich prohřešky nezůstaly utajeny a nebyli schopni jediného slova :-)

Po odchodu celé mikulášské družiny se třídou rozhostilo úlevné ticho a o chvíli později následoval osvobozující smích. 

Podívejte se aspoň na pár atmosféru dokreslujících fotek.